Sama
Jmenuji se Angela, je mi 35 let, mám krásnou dceru Olivii a úžasného manžela Olivera.
Náš život je kouzelný, nejsme bohatí, ale ani chudí. Oliver před pár lety začal podnikat,
dost jsme našetřili, před týdnem si koupili naši vysněnou chatu na samotě u lesa.
Hned jsme se do našeho nového domova zamilovali.
Žít ve městě bylo peklo, světlo z pouličních lamp celou noc svítilo do pokojů. Křik opilců,
hluk aut, autobusů a trolejbusů. Náš nový domov byl ráj, ticha, klidu a míru.
Dokud jsme nejeli do městečka, které bylo vzdálené asi 10 kilometrů od našeho domu.
Olivie s Oliverem šli do obchodu a já šla do pekařství, a tam sem ho uviděla,
mého bývalého přítele Roberta. Naše pohledy se střetli, oba jsme zatajili dech.
Nemohla sem ze sebe vydat ani hlásku, on nejspíš taky ne.
Nevěděla sem co dělat, dělat že ho neznám?, nebo ho pozdravit?.
Naštěstí toto rozhodnutí udělal za mě, sklopil hlavu, prošel kolem mě a odešel.
Nemohla sem tomu uvěřit, kde se tu vzal ?, 15 let sem ho neviděla. S Robertem sem chodila,
asi od 15 let, byla to láska s velkým L, dokud sem nepotkala Olivera. Robert byl rváč, a
Oliver romantik. Tímhle dnem se vše mělo změnit, a já to už bohužel nevrátím zpět.
Druhý den Oliver odjel do práce a já vezla Olivii do školy. Jako na potvoru u školy stál Robert.
Olivie se semnou rozloučila a utíkala na vyučování, hned sem neodjela, sledovala sem Roberta.
A on sledoval mě, když Olivie nebyla v dohledu. Robert přišel k mému autu, sklonil se k okénku,
usmál se a nasedl. Rozjela sem se a jeli jsme za městečko, kde jsme se v lese vášnivě pomilovali.
Znovu sem se do Roberta zamilovala, on mě miloval od jakživa, a já litovala že sem ho kdy opustila.
Ale co teď?, nechtěla sem přijít o rodinu. I přesto co sem provedla, sem svou rodinu milovala nadevše.
Nedokázala sem se bránit té touze být s Robertem. Scházeli jsme se každý den, když jsem odvezla
Olivii do školy. Věděla sem že Robert to Oliverovi neřekne, že by mi to neudělal. Tak sem si řekla,
takhle se dá žít, Oliver bude v nevědomosti a já budu mít oba muže které miluju.
V létě nás chtěl vzít Oliver k moři, já to využila jako příležitost být s Robertem. Předstírala sem,
jak sem nemocná, že jim nechci kazit dovolenou, ať s Olivii jedou sami. Olivie byla natěšená, zabalila
sem jí věci. Rozloučila sem se s nimi, pořád vidím ten šťastný výraz na tváři mé holčičky.
V noci mi volala policie, že letadlo havarovalo a můj manžel a dcera nepřežili.
Celý svět se mi zhroutil, vše pro co sem žila, bylo pryč.
Robert tu pro mě byl, byl pro mě oporou, pomáhal mi, dostat se přes to všechno.
Po dvou letech si mě Robert vzal, začala sem být opět šťastná, čekala sem s Robertem dítě.
Vše bylo na dobré cestě. Byla sem v osmém měsíci, když jsme jeli domů od známých, slavili jsme
narozeniny Robertova nejlepšího kamaráda. Po cestě nás zastihla bouřka a déšť, déšť byl tak silný,
že jsme sotva viděli na cestu. Najednou se ozvala rána z nebe, praskání stromu a silný náraz do auta.
Když sem otevřela oči, ležela sem v nemocničním pokoji. Robert a mé nenarozené dítě byli mrtví.
Zůstala sem sama. Měla sem rodinu a přišla o ní pro potěšení s jiným mužem.
Jako trest sem přišla i o druhou rodinu. Je to karma ?, osud ?, nebo co vlastně?.
To se nejspíš nikdy nedozvím.